Láska. Lidský cit, kterému se lidé snaží porozumět celé věky. Je nelogická, bez vysvětlení, ale i tak tu s námi je. Bezpodmínečně patří k našemu životu a je jen na jedinci, jak s ní naloží. Kdo kdy tvrdil, že bez lásky se dá žít, nebo ji nikdy neokusil, pravděpodobně lže. Teoreticky by tento jedinec jinak neměl žádné city, žádné morální zábrany a chování ke svému okolí. Ačkoliv si lásku neumíme vysvětlit, jedno je však jisté – má v tom prsty chemie. Z psychologického hlediska je známo několik druhů tohoto nádherného citu, a nemusí se jednat pouze o fyzické spojení s jinou osobou. Pojďme se společně podívat k čemu všemu můžeme mít hřejivé city, ne-li hluboké citové pouto.
…k věcem
Mnoho lidí má svou srdcovku na poli oblíbených filmů, hudby, digitálních obrázků nebo velkých uměleckých děl. Mimo to, do této kategorie samozřejmě spadají i fyzické věci. Pokud máte oblíbený přívěšek, náušnice nebo cokoliv jiného, co pro vás hodně znamená a nedokážete si představit ani na malý moment, že byste o to přišli, budí to ve vás jistou vazbu, a proto tomu můžeme říkat materiální láska.
…k mazlíčkovi
Kočka, pes, andulka nebo dokonce i had nebo tarantule. Láska k domácímu mazlíčkovi, nebo dokonce i k hospodářskému zvířeti může být ohromná. Cítíme potřebu se o něj starat, bránit ho před potencionálním nebezpečím a udržovat jej ve zdravé fyzické kondici. Bohužel většina domácích miláčků nežije tak dlouho jako lidé, a proto se musíme dlouze vzpamatovávat z toho, až časem odejde na lepší místo.
…k rodičům
Ti, co mají štěstí a narodí se do dobré rodiny, pouto, které vznikne mezi dítětem a rodiči, zejména mezi matkou je ještě silnější, než cokoliv jiného. Matka má potřebu svého potomka chránit za jakoukoliv cenu, starat se o něj a za žádnou cenu nedovolí, aby se mu nebo jí něco stalo. Toto neplatí pouze pro lidi, ale i pro zvířata. Rodinná láska k matce a k otcovi a celkově ke své rodině je základem celého života jedince.
…k sourozenci
Ačkoliv je pravda, že vztahy mezi sourozenci nebývají po většinu času zrovna ideální, neboť se neustále přou, pořád jsou součástí jedné rodiny. Mají k sobě vazbu, své povinnosti a pouto. Lidé, kteří spolu vyrůstají už odmalička v jedné domácnosti se znají a i přes veškeré spory se mají rádi, byť to sami sobě nepřiznají.
…k partnerovi
A jako poslední tu máme partnerskou lásku. Hluboké citové propojení. Hrají zde velkou roli city pro toho druhého. Kdykoliv není poblíž, máme o něj nebo ní strach. Kdykoliv je dlouho pryč, máme o svého drahého obavy. Je naprosto jedno, jestli jde o jeho a jí, jí a jí nebo jeho a jeho. Láska platí pro obě pohlaví a je naprosto zbytečné mezi nimi dělat rozdíly.
